Nahlédnutí do deníčku reprezentanta

Vydáno dne 23. 02. 2008 (7102 x přečteno)

 Od 6. do 10. února se konalo letošní první soustředění, tradičně v Písku. Naší pátrací a informační službě Sojka se podařilo zajistit osobní deníčky některých členů.  Díky nim si můžete každý  představit, jak soustředění probíhalo. Jednotlivé zprávy jsou převzaty přímo z deníčků bez úprav či korekcí.

Nikdy jsem si deníček nepsal, ale teď to musím udělat. Stalo se totiž něco s čim jsem nikdy nepočítal. Pozvali mě na společný soustředění. Prej to bude na pět dní, tak uvidím. Pro všechny případy si přibalím flašku Whisky, musíme udělat nějakou párty na uvítanou. Určitě budem chodit každý večer na diskotéky. Těším se jak babka na důchod.

Do Písku jsme dorazili trochu se zpožděním. Zabral jsem si postel v rohu, hned vedle akvárka s křečkem. Sakra, zapomněl jsem si doma povlečení. Trenéři chtěj hned dopoledne na věž, blázni. Trochu jsme se rozlezli a hned už na mě řvou, že mam děsný a pomalý zález. Snažim se to odstranit, ale moc mi to nejde. Pořád na mě řvou. Zavřel jsem se na záchodě. Trenér na mě řve, ať furt neseru, že už je seru. Pokusil jsem se to trenérům vysvětlit, ale furt to nejde. Vzteky jsem kop do židle a  trefil trenéra. Tma. Takovou bombu jsem ještě nedostal. Asi to bude potřebovat zašít. Nakonec z toho bylo 8 stehů a pěkná boule. Oficiální verze pro ostatní. Prej mam víc skočit do okna a  víc se sklonit. Při výhozu jsem si hodil žebřík do obličeje. Naštěstí jen malá odřenina. Zkusil jsem to podruhý a zas jsem se kurňa trefil do stejnýho místa.
 

Odpoledne jsme po rozběhání dali fotbálek, prý na zahřátí. Trenéři si k sobě stáhli ty starší. Že prý ti mladší budou běhat a oni budou hrát hlavou. Vedli jsme o gól, jenže se najednou začlo hrát podle trenérských pravidel. Prohráli jsme o gól. Udělalo se mi trochu špatně, poblil jsem křečka.  Zejtra jim to osolím. Večer mě pěkně spravil záda masér, občas mi šahal na zadek.

Tak už jsem zpět a zase lezu. Doktor teda tvrdil, že si mám dát klid alespoň do zítřka, ale copak ten tomu tak rozumí. Lehký otřes mozku mě přeci nemůže zastavit. Sice na to nevidím, ale můžu se zase vymlouvat proč špatně vyhazuju. Maminka mě zabije.

Radši se nebudem ptát, jestli zítra budou fyzický testy, aby jsme to nepřipomněli. Nezapomněli. Hned ráno nás čekaj ty podělaný testy. Nejdřív skok do dálky z místa, 2,69m , docela slušný. Pak je hod medicimbalem. S nohama dopředu je to slabší, 7.5 m. Nohama dozadu je to lepší, 11,5m . Další je prej nějakej test obratnosti na 20s. Zkusim to nějak ošulit. Neprošlo to, zas mě seřvali. Moje oblíbený sed lehy  na 2min. První minutu jedu jak motorová myš. Druhá minuta mě zaskočila. Nakonec je z toho 88 . Kliky, to by mělo být v pohodě, 62. Nakonec je člunkový běh, ke konci už fakt nemůžu. Dal jsem 29.55 s. Poblil jsem křečka.

Odpoledne zas věž. Takovej záhul jsem nečekal. Kašlu na to. Jedu domu.

No konečně něco jinýho než věž. Odpoledne bude vyřazovák na rozdělovačích. Letos jsem to ještě nedržel v ruce (hadice). Starty jsou z různých poloh. Začíná to zas jít. Vyhrál jsem, jsou to saláti.

Masér mi zas šahá na zadek, zítra si necham udělat ramena.

Takticky jsem se rozhodnul, že přijedu až ve čtvrtek večer po testech. Ráno mě prej čeká překvapení. To jsem zvědavej co z toho bude. Neminulo mě to. Nemam je rád, ostatní když nelezou na věži tak na mě koukaj a dělaj si pořád srandičky. Jsou to voli.

Dneska odpoledne jim dáme 3 stěny na čas. Snad si ty ...... něco z loňska pamatujou. Málem to se mnou seklo, musim si vzít další prášek. Pozabíjet  je všechny. Lezou jak trubky a sotva uvidí stopky tak sejim zatmí a neví kde jsou.

Zkusím to hned na první pokus narvat, ať čuměj. Sakra, nevyšlo to. No, ostatní se taky moc nepředvedli.Druhej pokus bude lepší. Zas to nevyšlo, prošlápnul jsem. Začíná přituhovat, trenéři začínaj chytat bílou barvu. Zas jsem prošlápnul. Čtvrtý pokus bude na jistotu. Skončil jsem v prvním okně. Radši nepolezu dolu nebo mě zabijou. Trenér hledá prášky. Udělalo se mi blbě. Poblil jsem křečka.

Masér mi spravil záda. Měl jsem připravenej slzák, naštestí mi na zadek nešáh.

Konečně začínám vidět.

Dneska prej budem hrát nohec a pak volejbal. Doufám, že už to bude podle normálních pravidel a ne podle momentálních úprav trenérů. První mač jsme s přehledem vyhráli. Když hrajou ostatní máme zas lézt po věži. Už to dost bolí, ale dneska mam podezřele moc síly. Radši se budu šetřit, ať na to nepřijdou. Druhej mač je s trenérama. Vymysleli jsme taktiku. Trenéři prohráli!!!!!!!!!!!!!  Čajíčkové. Ještě musíme každý nalézt 15x do druhýho. Trenéři maj nějakou špatnou náladu. Vyhráli jsme i finále. Dneska budu dobře spát.

Dneska se masáže nějak protáhli. Masér je fakt dobrej, ale jezdí mi pořád kolem zadku.

Vyjímečně jsme dostali prodlouženou večerku do 1 hod. Musím někam mezi normální lidi. V jednom klubu jsme si dal pivo. Mam nějakou naspídovanou náladu. Je tu docela pěkná kopretinka. Kluci chtěj jít na diskotéku. Konečně jsem jí oslovil, kluci jdou sami, doženu je. Ještě že jsem si vzal ty tanga.  Kašlu na ně, zůstanu tady.

Kam jsem to vlez, věkovej průměr tak 14let. Co tu dělám. Barmanka mi vyká.

Nějaký děti si na mě ukazujou. Smějou se mojemu monoklu.

Po rozcvičce je zas fotbal, trenéři radši nehrajou.

Dáme jim závod. Dva pokusy na čas a pak KO systémem dál. Snad se už konečně něco naučili.

Už me to nebaví, radši řeknu že mě bolí noha.

V prvních pokusech padaj docela dobrý časy. Po těch včerejších 5-ti pivech a 8-mi zelených mi to nějak jde.

Do finále se dostali Kuba a Vašek, to bylo jasný.

Máme po sobě uklidit na pokoji. Mam trochu problém najít všechny svoje věci. Musíme si o nějaký oblečení s klukama střihnout. Domu toho vezu nějak víc než sem. Na jabku pod postelí lezou nějaký divný žížaly a něčí ponožka přede mnou utekla.

Přežil jsem a už se těším na další soustředění až mi masér bude šahat na zadek.